aneb moje chabé literární pokusy.

Na lidovů notu

2. 8. 2016 0:26
Rubrika: Spáč se probudil! | Štítky: krakov2016 , WYDpribeh , SBMka

Během SDM v Krakově jsem toho zažil spoustu dobrého i méně dobrého, zábavného i nudného, příjemného i otravného. Mnoho z těch zážitků se dá jen těžko popsat slovy, přesto bych se o jeden chtěl podělit.

Událo se to v neděli přípravného týdne, kdy celý tým vyrazil z Českého národního centra na pouť do Lagewnik. My s SBMkou samozřejmě také, jelikož jsme hudebně doprovázeli mši v sanktuáriu Jana Pavla II. Po mši jsme se rozdělili a rozešli do celého Krakova. Většina SBMky se vydala ještě k chrámu Božího milosrdenství a poté do centra města. Já sem se přidal ke skupině, která z Lagewnik mířila na královský hrad Wawel.

Když jsme na zastávce čekali na šalinu, přemýšleli jsme, jaký si koupit lístek. Jelikož jsme se po historickém centru chtěli projít pěšky, rozhodli jsme se, že si na cestu z Lagewnik do centra koupíme lístek každý zvlášť, s tím, že si pak na cestu z centra do Mogily kopíme společnou jízdenku. A protože se nám nechtělo za tu jízdenku platit (navíc jsme ani neměli dostatek mincí do automatu na jízdenky) napadlo nás, že si na ni vyděláme zpěvem na ulici.

V šalině jsme postupně vymýšleli co a jak bysme mohli zazpívat. Vystoupili jsme na zastávce těsně pod hradem, prošli se po nábřeží Visly a nádvoří Wawelu. Pak jsme zamířili na Rynek Główny (hlavní náměstí) a pomalu jsme začínali přemýšlet, kde se usadit a začít zpívat. V davu lidí jsme najednou zahlídli kluky z kapely. Když jsme se dostali mimo houf lidí, kteří přihlíželi vystoupení seminaristů z USA, potkali jsme ještě další skupinku SBMky. Tak jsme se spolu bavili o našem odvážném plánu, až jsme došli přímo na ono hlavní náměstí. Kousek od historické tržnice jsme rozbili tábor, nahodili již značně propocená bílá SBM trička utvořili půlkruh kolem našich batohů a začali zpívat moravské lidovky.

Procházeli kolem nás různí lidé z celého světa. Někteří nám přispívali do slamáku, který jsem položil vedle našich věcí. Někteří se nás ptali, odkud jsme a jak to, že tak hezky zpíváme. My jsme zpívali, odpovídali, zvali na koncert a děkovali za podporu a potlesk. Když jsme dozpívali asi šestou písničku a rozcházeli se, napočítal jsem v klobouku 53 polských zlotých. Jelikož ne všichni chtěli jet zpátky šalinou, byla pro nás tahle suma více než dostačující.

Zpěvná nálada nás přesto neopouštěla a tak jsme si prozpěvovali i po cestě. Na menším bočním náměstí jsme potkali další část sboru. Vyprávěli jsme jim náš zážitek a napadlo nás, že si to zopakujeme. Tak jsme utvořili půlkruh na rohu náměstí a opět začali s moravskými lidovkami. Kolemjdoucí nám už tolik nepřispívali, ale pořád se vyptávali, odkud jsme a co to zpíváme. Pak ze zahrádky u jedné kavárny přiběhla jedna slečna se sluchátky a mikrofonem. Byla to reportérka místního rádia, která v rámci svých studií pobývala nějaký čas i v České republice. Tak jsme se s ní bavili, natočili krátký rozhovor a pozvánku na náš koncert pro její rádio. Pak nám řekla něco ve stylu, jak je hezké, že tímto způsobem zveme lidi na Světové dny mládeže. Tak jsme jí poděkovali a rozloučili se se všemi náhodnými posluchači na náměstí a capella verzí hymny SDM.

Večer po modlitbě jsme jako každý den přípravného týdne měli prostor na sdílení našich zážitků s ostatními členy týmu. Tohle zpívání na ulici pro mě bylo opravdu silným zážitkem, tak jsem se chopil mikrofonu, a celé odpoledne popsal. A jelikož nám po zakoupení jízdenky ještě nějaké peníze zbyly, dal jsem je do kasičky na příspěvky pro kostel v našem národním centru.

Druhý den ráno mě na chodbě zastavil jeden z kněží a řekl mi, že to co jsem předchozího večera popsal, byla opravdu pěkná evangelizace. Tehdy jsem si uvědomil, že v neděli jsme jako slovo na den měli Ježíšovu větu „proste a dostanete“ (Mt 7,7). Tak jsem nad celým tím odpolednem přemýšlel trochu víc. To naše zpívání (ač motivované touhou neplatit z vlastní kapsy) opravdu byla taková prosba o drobný na jízdenku, kterých jsme nakonec dostali víc, než jsme potřebovali.

Byla to opravdu i taková evangelizace. Přeci jen jeden ze skutků milosrdenství je těšit zarmoucené. Z vlastní zkušeností vím, že jedna pěkná písnička dokáže povzbudit a potěšit na celý den. Třeba mezi kolemjdoucími opravdu někdo takový byl. A není lepší evangelizace než prokazovat lidem skutky milosrdenství, žít s Kristem a svým životem ukazovat okolí, že být křesťanem není jen o vysedávání v kostelních lavicích. Že je to i o té radosti ze života, když i po týdnu neustálého zkoušení se sborem máte chuť stoupnout si na náměstí a zpívat z plných plic.

(foto (c) Bára Bartošíková) 

PS: Nic z toho by se nestalo, kdyby nebylo těch super lidí, kteří tvoří SBMku. Takže díky zejména vám, kteří jste mě lákali, abych se k vám přidal. Pak díky těm, co na tom náměstí zpívali se mnou. Taky dík i všem ostatním, protože bez nich, by to nebyla SBMka. A hlavně dík našemu Pánu, který nás takhle dal dohromady, bděl nad námi (a našimi hlasivkami) a provázel nás svojí přítomností, svým požehnáním a svým Svatým duchem po celou dobu setkání v Krakově.

Zobrazeno 1272×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Citát pro tento neurčitě dlouhý časový úsek

"Neexistuje jiná rozumná forma výchovy než být příkladem – nelze-li jinak, tedy odstrašujícím."

Albert Einstein


 

Své náměty, připomínky, výhružné vzkazy a negativní kritiku posílejte na adresu [email protected]


 

Autor blogu Grafická šablona signály.cz