Moje Noc kostelů

Ve zkouškovém mám kupodivu spoustu času přemýšlet sám nad sebou. Tak jsem se letos pustil do hodnocení uplynulého roku. Od května léta Páně 2016 se toho v mém životě událo pravdu hodně, avšak většina událostí přesahuje rámec tohoto článku. Ani nechci psát o tom všem, co jsem během té doby pokazil, spíš o tom, co mě vůbec k tomuto přemýšlení přivedlo.

S SBMkou v jedné písní zpíváme „… každou myšlenkou ať vždy odrážím, Pane, krásu tvou.“ A já jsem si při koncertu v rámci Noci kostelů při této písni uvědomil, že tohle je opravdu nádherná a hluboká myšlenka, která jednoduše vystihuje podstatu křesťanství, ale že já sám ji ve svém životě málo kdy opravdově realizuji.

V té chvíli jsem málem zapomněl text refrénu, protože se mi vybavilo mnoho situací, ve kterých jsem se sice navenek zachoval dobře, ale uvnitř jsem k těmto řešením přistupoval s ne zcela čistými úmysly. Některé události měly citelné důsledky téměř okamžitě, u jiných to nejspíš teprve přijde.

Přestože jsem se mnoha lidem, kterých se tato rozhodnutí přímo či nepřímo dotkla, za svoje chování omluvil, cítil jsem, že v některých to zanechalo hlubší stopu, než si byli i oni sami ochotni přiznat. Pořád víc jsem si uvědomoval, že napravit to není v mých silách.

Koncert pokračoval a starosti s osobními neúspěchy musely jít stranou. Hned v následující písni se mi dostalo odpovědi na nevyřčenou otázku: „A z lásky k nám jsi snášel kříž, co stál můj hřích Ty sám jen víš.“ Kvůli tomuto verši a nádherné orchestrální předehře je to od teď oficiálně moje nejoblíbenější SBMková.

Musím říct, že Duch svatý opravdu vedl autora (nebo autory) playlistu, protože o pár minut později se mi dostalo návodu, jak dál: „Všechnu starost na Tě vkládám, žasnu nad vším cos mi z lásky dal...“

Vím, že ještě není všechno naprosto vyřešeno, ale díky těmto nenápadným kouskům mnohem většího celku jsem si znovu připomněl, že na to nejsem sám a že nakonec všechno skončí happyendem a uvidím „Krále na trůnu, zářícího ve světle slávy.“