Když nám někdy v druhé půlce září došel email s rozpisem bakalářských promocí s poznámkou na konci, že bývá dobrým zvykem, aby studenti přednesli nějakou krátkou děkovnou řeč, shodli jsme se se spolužáky, že se nám nic extra vymýšlet nechce. Částečně proto, že naši starší kolegové minulý rok místo proslovu složili děkovnou píseň, kterou jsme fakt neměli šanci „trumfnout“.
Nicméně jednoho krásného večera mě napadlo, jak sepsat originální proslov s minimálními energerickými požadavky. Díky formulářům od Googlu stačilo jen poslat jeden odkaz pár lidem s instrukcemi, aby jej rozšířili dál a každý z absolventů učitelského studia měl hned možnost napsat jednu větu do proslovu. To jsem ještě netušil, co za věty se sejde.
Úplně první varianta proslovu byla tak drsná, že by se spíš než na promoce hodila na protest proti vedení. A tak jsem ji začal redukovat, až vznikla verze, kterou Adam nazval „dobře punkovou“.
Po několika kritických komentářích se iniciativy chytila Verunka a proslov ještě o něco zjemnila. Druhá fáze zjemňování proběhla následujícího dne v obědové pauze. Při této fázi jsme taky začali řešit, že by to měl někdo přečíst. Nakonec jsme se shodli, že když se nenajde žádný dobrovolník, necháme to za nás přečíst počítač.
Pak přišel předvečer promoce, kdy jsme se sešli v hospodě s Ivuškou, která s námi bohužel nepromovala. Po několika pivech se zvedla druhá vlna kritiky a přestřelka názorů na to, jak by vlastně ten proslov měl vypadat. Až se toho chytila naše „dvorní“ žurnalistka Marky, která z neumělého seznamu kritiky vytvořila poměrně ucelený spíše positivní text. Načež opět vypukla diskuze o tom, kdo ten proslov přečte. Tuto diskuzi ukončilo shodné prohlášení mě a Markét, že když nebude nikdo jiný, tak jeden z nás to přečte. Přítomnými pozůstalými byla tato funkce svěřena Markét a téma proslovu bylo uzavřeno. Prozatím.
Když jsem dnes dopoledne přišel do předsálí auly na Právnické fakultě, první co jsem slyšel po tom, co jsem vytáhl sluchátka z uší bylo:
„Nechceš to přečíst?“
Nemůže to být těžší než čtení ze Starého zákona o tom co se dělo za vlády krále Nabuchodonozora, tak jsem si vzal poslední tištěnou verzi našeho proslovu a pustil jsem se do závěrečné fáze úprav. Zjistit správná oslovení přítomných akademických hodnostářů díky studijním referentkám nebylo tak těžké a po několika přečteních jsem pomačkaný papír s proslovem předal jedné z referentek, která jej zanesla k řečnickému pultu v aule.
Potom, co nás všechny slavnostně prohlásili za bakaláře, přišla řada na mě. A tak jsem četl:
Spectabilis pane proděkane, honorabilis pane proděkane, honorabilis paní promotorko, vážení přítomní.
Připadl mi nelehký úkol promluvit za absolventy studia biologie, fyziky, historie, hudební výchovy, chemie, matematiky, speciální pedagogiky, informatiky, animátorů sportovních aktivit a zeměpisu ve všemožných dvouoborových kombinacích se zaměřením na vzdělávání. Zdá se být nemožné, aby jeden člověk vystihl, co se právě odehrává v hlavách členů takto rozmanité skupiny. Společnými silami jsme dali dohromady pár myšlenek, které snad vystihnou pocity většiny z nás.
Naše studium bylo velice časově náročné, plné rozporuplných myšlenek, pocitů, neúspěchu, nejistot a stresu. Na druhou stranu také přátelství, smíchu, zábavy, poznání a spousty vypitých oslavných nápojů. Proto chceme poděkovat brněnským restauracím, barům a kavárnám.
Děkujeme i našim vyučujícím, a to obzvláště těm, kteří nám byli vždy ochotni pomoci, ať už radou, konzultačními hodinami nebo dokonce přidáním speciálních bloků cvičení. Proto děkujeme všem, kteří nás něco naučili.
A jelikož by se naše studium neobešlo bez podpory rodiny, přátel a spolužáků patří velké poděkování i jim. Právě díky vám budeme na tuto životní etapu vzpomínat.
Diplom pro nás není výsledkovou listinou, nýbrž startovním číslem a s tímto vědomím ze sebe v životních závodech vydejme vše, protože na odpočinek bude jistě času dost za cílovou páskou.
Nakonec je třeba si uvědomit, že získaný titul nám navždy bude připomínat krásná studentská léta a hlavně jednu velkou překonanou životní výzvu s názvem Přírodovědecká fakulta.
Děkuji za pozornost.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.